CityBee

Stává se jen výjimečně, že se v tuzemsku objeví dosud neznámá socha ze 14. století a může být představena veřejnosti. V roce 2022 zakoupila NGP z prostředků Ministerstva kultury jedinečnou sochu Madony na andělském trůnu z Havraně a následující tři roky odborníci sochu restaurovali. Nyní si ji může veřejnost prohlédnout v Klášteře sv. Anežky České, kde významně obohatila dlouhodobou expozici Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200–⁠1550. Dřevořezba pochází ze 60. – 70. let 14. století.

„Nález takto významné sochy ze 14. století je pro 21. století ojedinělou událostí. A právě z toho důvodu přistupovali odborníci NGP k jejímu restaurování s největší pečlivostí, včetně odborných konzultací a diskusí nad celým procesem,“ říká generální ředitelka Národní galerie Praha Alicja Knast.

Zařazení sochy do stálé expozice znamená výrazné obohacení fondu dílem z doby vlády Karla IV. Během ní na území Koruny české vznikala díla světové úrovně, která sbírají i přední zahraniční muzea (např. Bode-Museum v Berlíně, Metropolitan Museum v New Yorku, Kunsthistorisches Museum ve Vídni).

„Madona z Havraně navíc umožňuje díky své jedinečné ikonografické a výtvarné kvalitě znovu promýšlet pohled na výtvarnou kulturu období vlády Karla IV. I z tohoto důvodu je akvizice, restaurování a vystavení mimořádně významným muzeálním počinem,“ doplňuje ředitelka Sbírky starého umění NGP Olga Kotková.

Tříletý příběh objevování

Záhy po nákupu Madony z Havraně zahájila Národní galerie Praha restaurování a chemickotechnologickou analýzu materiálu. Celý tento náročný proces trval celkem tři roky. Během této doby byly postupně snímány jednotlivé vrstvy polychromie, přičemž každý krok Národní galerie konzultovala s širokým týmem předních odborníků na středověké umění, včetně prof. Michaely Ottové a prof. Jana Royta. Restaurování se ujala specialistka Markéta Pavlíková.

Kromě samotné restaurace madony proběhl také komparativní restaurátorský a chemickotechnologický průzkum, při kterém byly porovnávány stylově nejbližší sochy ze třetí čtvrtiny 14. století. „Sochu lze stylově přiřadit i k malířským dílům té doby, asi nejvýrazněji je podobná madoně na Votivní desce Jana Očka z Vlašimi. Všechna srovnání ukazují na to, že socha vznikla v 60. či 70. letech 14. století,“ říká restaurátorka Markéta Pavlíková z NGP.

Jak madona původně vypadala?

Díky restaurování lze zhruba odvodit původní podobu madony. Odborníci usuzují, že na hlavě Panny Marie původně spočívala koruna, která ji povyšovala na královnu nebes. Je pravděpodobné, že v celkové kompozici také hrála významnou roli nekompletně dochovaná rouška Panny Marie. Ta zakrývala trup madony, přičemž cíp roušky mohl přidržovat Ježíšek. Neméně důležitým motivem je pásek Panny Marie. Toto zdůraznění části Mariina oděvu odkazuje patrně na relikvie pásku Panny Marie, které Karel IV. daroval roku 1354 do pražského Svatovítského pokladu. Kurátorka Sbírky starého umění NGP se specializací na bohemikální sochařství do roku 1420 Adéla Pavlíčková doplňuje: „Překvapivé je také zjištění, že s výjimkou partií obličeje a rukou můžeme mluvit o původní zlatostříbrné barevnosti sochy.

Jedná se tedy o dílo, které můžeme srovnávat se zlatnickými pracemi a které tím ještě více nabývá na významu, protože zlato bylo vnímáno jako metafora božského světla.“ Mimořádná výtvarná kvalita, promyšlená ikonografie, ale i drahý materiál nám umožňují hledat objednavatele madony v okruhu císaře Karla IV.