CityBee

Povídkový hrdina, který se opakovaně ocitá u dopravních nehod, si začne všímat znepokojivé skutečnosti: kdykoli se něco stane – bouračka, katastrofa, smrtelný úraz – kolem stojí zástup přihlížejících, jejichž tváře působí podivně povědomě. Jako by je už někde viděl. Postupně v něm roste paranoia i odpor. Ti lidé nepomáhají, jen stojí, dívají se a čekají. Jsou klidní, prázdní, jako by „přišli včas“. Hrdina má pocit, že přicházejí dřív, než se nehoda vůbec stane – jako by ji znali předem. A když se to začne opakovat, dojde k děsivé myšlence: ten zástup je součástí samotné smrti. Nejsou to náhodní kolemjdoucí, ale jakési publikum osudu. A ten, kdo je vidí příliš často a příliš jasně, se stává dalším cílem.

Fotografie na této výstavě vznikaly v různých časových obdobích. Ivo Gil fotografoval v roce 1971, Karel Cudlín na konci osmdesátých let a Dan Materna na počátku let devadesátých.

Ivo Gil, inspirován Bradburyho povídkou, uzavírá v roce 1971 souborem Sanitka své studium na katedře fotografie FAMU. Rok předtím získává kontakt na lékaře Rychlé záchranné služby v Ostravě. Po dohodě se stává členem posádek sanitních vozů, prakticky se přestěhuje na stanoviště záchranky v nemocnici Na Fifejdách a po dobu dvou měsíců zde tráví čtyřiadvacet hodin denně. Vzniká mimořádně autentický obraz světa, v němž se o životě a smrti rozhoduje v minutách.

Karel Cudlín fotografuje koncem osmdesátých let pro Československou televizi. Ta připravuje pořad o lhostejnosti lidí při nehodách, v němž vystupují sociologové, psychologové i další odborníci. Filmový štáb se opakovaně ocitá přímo na místě neštěstí. Redaktor se ptá přihlížejících, proč tam stojí a dívají se – často se mu místo odpovědi dostává jen urážek. Protože bylo technicky obtížné vozit v sanitce celý štáb, dokumentují situace Cudlínovy fotografie. Film je v roce 1988 vysílán jako Československý filmový týdeník 27/1988 pod názvem Problém lhostejnosti lidí při nehodách s těžkými zraněními. Herec Rudolf Hrušínský v něm svým nezaměnitelným hlasem cituje pasáže z povídky Zástup.

Dan Materna fotografuje v letech 1992–1994 pro odborný týdeník Statim. Dokumentuje různé zdravotnické obory, až se dostává i k urgentní medicíně. Při jednom z prvních výjezdů na pražské záchrance je svědkem scény v obchodě: fronta lidí sleduje zásah záchranářů, ale jakmile přijdou na řadu, pokračují v nakupování, jako by se nic nedělo. Tato situace iniciuje jeho dlouhodobý zájem o téma. Materna nesleduje zásahy jako senzaci, ale jako existenciální situace na hraně: soustředění záchranářů, napětí v tělech i v tichu kolem, okamžik po nárazu, kdy je všechno náhle reálné a neodvolatelné. Vedle samotné pomoci však do obrazu vstupuje ještě jedna vrstva – okolí zásahu, lidé, kteří se zastaví a dívají se. Přítomnost, která nepomáhá, ale vytváří kulisu. Zástup Raye Bradburyho.