CityBee

Hlavní hrdinka Marta (Klára Issová) utíká s dcerami Agátou (Josefína Ramešová) a Mínou (Michaela Černá) od agresivního manžela Milana (Juraj Loj). Útočiště nachází na samotě u lesa u svého otce přezdívaného Starej (Jan Vlasák). Ten žije jako podivínský prepper, který celý svůj život zasvětil přípravám na blížící se konec světa a apokalypsu. Je přesvědčen, že přemnožená divoká prasata a otrávená řeka jsou jasnými důkazy, že civilizace se blíží k zániku.

Když se u domu objeví Milan a chce si děti odvést zpět, Starej ho vyžene a začne vnučky učit, jak přežít v divočině. Napětí v rodině vrcholí ve chvíli, kdy Agáta s Mínou, ovlivněné „školou přežití“, utečou do lesa, aby našly dědův tajný úkryt. Právě ve chvíli, kdy se do lesa chystají myslivci na lov prasat, se pátrání po dětech stává nejen dramatickým bojem o přežití, ale i šancí na znovunalezení víry v život, odpuštění a rodinné smíření.

Psychologické rodinné drama Divočina je celovečerním debutem režisérky Evženie Brabcové. Film odvážně otevírá témata, o kterých se v českém filmu příliš nemluví – od toxických vztahů a skrytého domácího násilí až po fenomén prepperství. Přesto se vyhýbá tónu depresivního sociálního dramatu a ponechává prostor pro naději. 

“Příběh je částečně inspirován mou rodinou, především otcem, který žil mnoho let na chatě v blízkosti brdských lesů. Hlavní postava Divočiny Marta, matka dvou dcer, odráží mou osobní zkušenost, ovšem jen v určitých rovinách. S násilným partnerem ani s fyzickou agresí ve vztazích zkušenost nemám. Inspirovala jsem se příběhy svých známých. Toxické prvky a různé animozity se ale vyskytují ve všech rodinách,” říká režisérka filmu Divočina Evženie Brabcová a dodává: “Osudy našich postav se naplňují na pozadí zdánlivé, neurčité katastrofy. To, že dojde k vychýlení rovnováhy, se může stát takřka ze dne na den. Divočina je drama, které pracuje s prvky absurdity a scénář vznikal dlouho před pandemií. Nemohli jsme tušit, že se i ty nejdivočejší představy mohou tak rychle proměnit v realitu.”

Film Divočina zkoumá propojení toxických rodinných vztahů s širšími obavami z úpadku životního prostředí a společenského kolapsu. Křehký příběh o mezigeneračním odcizení a prepperství se vyznačuje specifickým vizuálním stylem na pomezí realismu a pohádkové surreality. Využívá k tomu mimo jiné tísnivé záběry přemnožených divočáků z fotopastí, které slouží jako metafora strachu z nezadržitelných změn a úzkosti, jež v nás umocnila i nedávná pandemie covidu. Přes tato náročná témata, zkoumaná ale s lehkostí a hravostí, je Divočina především syrovou, intimní autorskou výpovědí o přežití, smíření s minulostí a nalezení naděje uprostřed chaosu.

“Ve filmové branži se občas s nadsázkou říká, že produkčně nejtěžší je točit film s dětmi nebo se zvířaty. Evženiin ambiciózní debut obsahuje obojí a troufnu si říct že dost povedeně. Kromě fenomenálního herectví Honzy Vlasáka, kterého jsem v podobném roli zatím neviděl, v kombinaci s dětskými herečkami, se kterými navázal opravdu velmi autentický vztah a připomněl tak nejen mně, ale i dalším členům štábu vzpomínky na dětství s dědou, mně osobně na filmu nejvíc oslovuje téma prepperství. Film jsme připravovali od roku 2017 a od té doby se všeobecný pocit, že svět není v pořádku, zintenzivňuje a rezonuje ve společnosti čím dál víc. Náš film zkoumá rodinné vztahy právě na pozadí této plíživé hrozby konce světa. Divákům přinese především skvělé výkony Kláry Issové, Juraje Loje a zmíněného Jana Vlasáka, které tvoří absolutní osu celého příběhu. Věřím, že v kombinaci s výrazným stylem kameramana Davida Hofmanna přinášíme zážitek, který diváky osloví a otevře témata, nad nimiž právě v těchto dnech možná sami přemýšlejí,” říká o filmu jeho producent Jakub Rálek. 

“Film Divočina pracuje s několika silnými vrstvami – rodinným dramatem, ekologickou úzkostí a rozpadem důvěry ve společnost. Téma chaosu/divočiny se v něm propisuje na několika úrovních — v přírodě, rodině, společnosti i psychice postav. Chaos zde není jednorázová katastrofa, ale postupné rozpadání řádu, které nenápadně prostupuje každodenností. Přestože je film zasazen do prostředí českého venkova, jeho témata jsou univerzální a podle mého názoru, rezonují s dnešní atmosférou nejistoty, která je ve společnosti citelná. Každý divák se může ztotožnit s jinou vrstvou toho filmu, mě osobně je nejbližší svět Martiných dcer Agáty a Míny a jejich vztah s Martiným otcem, jejich dědečkem, bývalým vědcem a dnes osamělým prepperem,“ dodává k filmu kreativní producentka České televize Kateřina Ondřejková. 

Snímek se natáčel v autentickém prostředí podzimní české krajiny – mimo jiné v brdských lesích, v okolí Sezimova Ústí, na březích Lužnice, nedaleko Temelína i v architektonicky výjimečném prostoru „Věčná loviště“. Tyto reálné lokace poskytly ideální plátno pro kameramana Davida Hofmanna, jehož práce s přirozeným světlem a dynamickou ruční kamerou vtahuje diváka bezprostředně do děje. Syrovou realističnost navíc střídá nezaměnitelná, až nadpřirozená atmosféra, kterou příběhu dodávají autentické záběry z nočních fotopastí rozmístěných v lese. O tu se přímo na place postarali také zvířecí herci – speciálně vycvičené divoké prase Maruška a tři selátka pod vedením handlerky Silvie Gogolycinové. Obrazová a atmosférická výjimečnost celého projektu byla umocněna vizuálními efekty a gradingem, které vznikly v renomovaných budapešťských laboratořích NFI Film lab. Ty se v nedávné době podílely například i na oscarovém snímku Chudáčci režiséra Yorgose Lanthimose či na oceňovaném filmu Brutalista. Gradista filmu Divočina László Kovács, gradoval například filmy Saulův syn režiséra László Nemese nebo filmy Ildikó Enyedi. Scénář k filmu Divočina byl v roce 2020 oceněn Filmovou nadací jako nejlepší nerealizovaný scénář roku.