CityBee

Výstava Memory of Touch, rozvíjející se ve dvou kapitolách, je prvním rozsáhlejším představením sbírky Kunsthalle Praha. Výstava sbírku představuje jako otevřenou entitu a klade modernistická, poválečná i současná díla do dialogu s pozvanými umělkyněmi a umělci z české scény.

Myšlenky a postoje přizvaných autorek a autorů sbírku otevírají navenek a vyvolávají nové rezonance. Tyto dialogy se přitom odehrávají v době, kdy je upřednostňována kontrola, jistota, konflikt a bezchybný vzhled – v kulturním prostředí, které oceňuje efektivitu a viditelnost, zatímco skrývá to, co je nechráněné, nejisté a nedokonalé. Výstava tak nabízí tichý protiklad ke zmíněným imperativům a obrací náš pohled ke křehkosti a zranitelnosti – ne však jako k nedostatkům, ale jako ke gestům odolnosti. Otevřenost a odvaha riskovat zde nejsou slabost, ale vědomá volba vlastní přítomnosti v daném okamžiku. Z této pozice citlivosti pak vstupujeme do sbírky prostřednictvím nechronologické konstelace okamžiků, dojmů a ozvěn.

Název výstavy, který vznikl během rozhovoru s přizvanou umělkyní Valentýnou Janů v jejím ateliéru, propojuje Kapitolu I a II a zároveň naznačuje, že minulost není jen vzdáleným abstraktem. Je to spíše něco, co sídlí v těle, v materiálu, v dotyku či gestu; zůstává jako reziduum na površích a ve způsobech, jakými se přibližujeme nebo ustupujeme, vzpomínáme nebo zapomínáme. Memory of Touch: Kapitola I je věnována křehkosti a zranitelnosti jako estetickým a politickým strategiím, které se odhalují skrze konceptuální, vizuální a materiální dimenze uměleckého díla. Nepovažujeme je za pasivní stavy, ale za aktivní síly, skrze něž umělkyně a umělci různých generací dekonstruují a přetvářejí formy a myšlenky, aby tak reagovali na nestabilitu světa. Vznikají tím rezonance mezi ranými avantgardními experimenty, poválečnými postupy poznamenanými cenzurou či represemi a mezi současnými díly, zejména těmi od přizvaných umělkyň a umělců. Jejich díla zrcadlí dnešní stav nejistoty prostřednictvím neuspořádaných narativů, nestabilních materiálů a fragmentovaných těl.

Propojování děl v této kapitole ponechává významy otevřené – jako tichý prostor, v němž dotek nekončí na kůži, ale přetrvává dál jako vzpomínka, stopa a možnost existence jiného světa.

Kurátor: Tevž Logar