CityBee

Původní hra Martina Františáka s hudbou Ivana Achera skládá hold hnutí “grunge” – fenoménu, který vznikl v USA na přelomu 80. a 90. let 20. století a brzy zachvátil celý svět. Grunge byl reakcí na hospodářskou nestabilitu, sociální nejistotu, na nalomení zbytků tradičních hodnot a fatální krizi funkční rodiny. Nešlo jen o hudební styl, ale o výrazný umělecký a myšlenkový koncept. Šlo o razantní reakci mladé generace na podobu současného světa, o poslední rockovou rebelii. Grunge, jakožto odnož punku a hněvu 70. let, stavěl na nemožnosti žít v tomto světě, aniž by se ho člověk pokusil změnit. Na kategorickém odmítání spolupráce a potřebě tvořit si vlastní pravidla. Subkultura jako útočiště. Bylo to pirátství, které se nikdy nemělo stát populárním.

Hnutí grunge oslavuje ztroskotance, rebely a outsidery, oběti destruktivního systému, jedince, kteří nezapadají do většinové společnosti. Jeho výraznými mluvčími se stala skupina Nirvana, s lídrem Kurtem Cobainem. O jejich generaci se mluví jako o „nepovedených dětech“ nebo jako o „zkurvené generaci“. Cobain svou generaci nazval “poslední generací nevinnosti”. Vystoupení grunge kapel se vyznačovalo punkovým přívalem energie, hardcorovými prvky, jako je stage diving. Z textů sršela beznaděj, vztek, deziluze, pocit odcizení, společenská kritika, bolest, ale i cynický humor, jistá hravost a svobodomyslnost. Začala se odehrávat poslední celosvětová rocková rebelie. Hra Martina Františáka se inspiruje Cobainovým příběhem, ale i příběhy dalších kluků jeho doby, dnes již legendárních hudebníků. Jedním z nich byl bubeník a zpěvák Staley Layne, frontman grungeové skupiny Alice in Chains a take Mark Lanegan hudebník a zpěvák z kapely Screaming Trees, který byl se svým barytonem přirovnáván k Tomu Waitsovi či Leonardu Cohenovi.

Kapela Nirvana symbolicky ukazuje na lidské příběhy a osudy spontánních rebelií narušovaných korporátními a mainstreamovými chapadly kapitálu. Individuální Cobainovo drama se ve Františákově hře stává velkým dramatickým příběhem o udržení osobní identity, tvůrčí svobody a existenční jistoty ve světě, s nímž se ústřední hrdina v mnohém míjí, nebo je s ním přímo v konfliktu. Zielinského inscenace je postavena z části jako činohra a z části jako živý koncert herců Švandova divadla, kteří pro tyto účely dali vzniknout tříčlenné kapele. Zpěv a kytara Jan Mansfeld, baskytara, zpěv Jakub Tvrdík, bicí Matěj Anděl.

Původní text otevřel sezónu 2025/2026, která se ve všech svých titulech zaobírá tématem rodiny a také jednou z archetypálních situací dramatu vůbec – střetu jedince se společností, s jejím nastavením, řádem.

UPOZORNĚNÍ: V inscenaci se objevují explicitně vulgární výrazy a citlivý obsah s tématem sexu, proto je doporučena divákům od 15 let výše. Dále upozorňujeme na výskyt světelných záblesků stroboskopického charakteru, cigaretového kouře na jevišti (cigarety jsou v tomto případě považovány za rekvizity) a na zaznění střelby ze záznamu.

OSOBY A OBSAZENÍ
MARK: Jakub Tvrdík
KURT: Jan Mansfeld
LAYNE: Matěj Anděl
BUDDHISTICKÝ MNICH: Robert Jašków
COURTNEY: Barbora Křupková
MATKA, REŽISÉRKA: Andrea Buršová (původně Anna Grundmanová)
OTEC, OTČÍM, PRODUCENT: Jan Grundman

INSCENAČNÍ TÝM
REŽIE: Thomas Zielinski
DRAMATURGIE: Johana Součková Němcová
HUDBA A TEXTY PÍSNÍ: Ivan Acher
SCÉNA A PROJEKCE: Lukáš Kuchinka
KOSTÝMY: Andrea Králová
LIGHT DESIGN: Vilém Zavadil
ASISTENT REŽIE: Blanka Popková
PRODUKCE: Tereza Marková
INSPICE: Barbora Soukupová Osvaldová