Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Beru na vědomí

přehled článků

Milujeme "kdyby" aneb příběhy pražských dominant

doporučujeme | 10. 11. 2015

Stavby jako Národní divadlo, Národní muzeum nebo dokonce Chrám svatého Víta bereme jako něco daného, jako kdyby tady byly odjakživa a osudově musely vypadat přesně tak, jak vypadají. Ve skutečnosti ale i podoba těchto ikonických budov vznikala v rámci architektonických soutěží a často za divokých okolností. A proto také všechno mohlo být úplně jinak. Přečtěte si více v prvním díle našeho krátkého seriálu o nerealizovaných projektech, který pro nás sepsal Petr Kučera. Nebo ještě lépe, přihlašte se a vyrazte na jeho krátký cyklus přednášek na stejné téma.

autor: Ing. arch. Petr Kučera

jednicka%281%29.jpg
Katedrála sv.Víta - návrh J.Krannera (1863)

Na prvním místě stála dostavba katedrály sv. Víta, o které se začalo vážně uvažovat již na začátku devatenáctého století. Dlouho se řešilo jak monumentální gotické dílo dokončit, zdali bude nové západní průčelí bez věží nebo se dvěma věžemi po vzoru katedrály v Kolíně nad Rýnem. V úvahu rovněž připadala stavba velké severní věže, se kterou původní koncepce pravděpodobně počítala.

V letech 1873 až 1929 byl nakonec realizován návrh Josefa Mockera, který však nebyl zcela dodržen. Z důvodu stylové čistoty totiž měla být odstraněna barokní helmice jižní věže a nahrazena novogotickou osmibokou nástavbou s jehlancovitou kamennou špicí. Tento zásah by zcela změnil hradní panorama a navíc pražskou katedrálu příliš připodobnil katedrála sv. Štěpána ve Vídni, což bylo nepřípustné, stejně jako fakt, že by se jednalo o řešení typické pro německou neogotiku. Barokní helmice tak do značné míry z politických důvodů zůstala dodnes a těžko si bez ní dokážeme katedrálu představit.  

dvojka%281%29.jpg
Katedrála sv.Víta - návrh J.Mockera (1871)

Hlavním tématem 19. i 20. století byla stavba veřejných a vládních budov, reprezentujících bohatství a vyspělost města a českého národa. První architektonickou soutěží,  dáli se to tak nazvat, byla ta na kompletní přestavbu Staroměstské radnice, z jejíž historické části měla zůstat jen věž s orlojem a kaplí. Dva soutěžní návrhy německých architektů J. Escheho a J. Schoebleho byly zaslány k posouzení do Vídně stavebnímu radovi Petru Nobilemu. Ten však oba zamítnul a do Prahy poslal svůj vlastní návrh, který byl v letech 1838-48 částečně realizován.


ctyrka.jpg
Návrh na přestavbu Staroměstské radnice (J.Schoeble, 1836)

Pro velký odpor Pražanů, kterým se nelíbil vídeňský styl novogotiky, byla však fasáda východního křídla přepracována ve stylu vladislavské gotiky a od přestavby jižního křídla se radši upustilo. Soutěže na přestavbu či dostavbu Staroměstské radnice se pak staly „evergreenem“ po celé dvacáté století, kdy se jich konalo rovných osm. 

petka.jpg
Částečně realizovaný návrh na přestavbu Staroměstské radnice (P. Nobile, 1838)

                 
Stovky existujících návrhů jsou dnes úchvatným svědectvím překotného vývoje architektonických stylů a neustálého souboje starších konzervativních architektů s těmi mladšími pokrokovými. V tomto ohledu je proslulý především návrh Josefa Gočára z roku 1909, který pojal radnici jako stupňovitý mrakodrap podobný pyramidě nebo zikkuratu. Šlo však spíše o manifest nastupující moderní architektury nežli vážně myšlený počin.  

sestka.jpg
Návrh na přestavbu Staroměstské radnice (J.Gočár, 1909)

Akcí celonárodního významu byla soutěž na budovu Národního divadla, která měla být jasným poselstvím o vzkříšení českého národa a jeho ambicích. První soutěž v roce 1854 skončila fiaskem, protože dorazilo pouze sedm návrhů a k realizaci byl doporučen návrh  vídeňského architekta Franze Frölicha, který se navíc inspiroval budovou drážďanské opery.

Něco takového nebylo přípustné a proto byla v roce 1862 vypsána další soutěž, do které byli architekti vyzváni. Ani ta však nepřinesla uspokojivé výsledky a tak byl projekt roku 1866 přímo zadán Josefu Zítkovi, bez soutěže. Tento krok popudil účastníky předešlé soutěže, z nichž dva podali bez vyzvání svůj vlastní konkurečnní návrh. Rozhodnout musel odborný posudek autorů vídeňské opery, v jejichž ateliéru předtím Zítek pracoval. Není proto divu čí návrh byl nakonec ralizován.

trojka.jpg
Původně vítězný návrh Národního divadla (F.Frolich, 1854)

Soutěž na budovu Národního muzea v roce 1883 proběhal naopak zcela profesionálně. Přihlášeno bylo celkem 23 návrhů, z nichž odborná porota vybrala ten od Josefa Schulze. Samotná realizace na sebe nenechala dlouho čekat a tak byla majestátní koruna Václavského náměstí slavnostně otevřena v roce 1895.

Od samotné soutěže k dokončení stavby tak uplynulo dvanáct let v porovnání s devětadvaceti lety potřebnými ke stavbě Národního divadla, které navíc místo Zítka dokončoval Josef Schulz. Společně pak stihli ještě předtím postavit budovu Rudolfina, dokončenou roku 1881. Poněkud hořkou tečkou za tímto vyprávěním je konstatování, že se jedná o poslední reprezentativní veřejné budovy, které byly v Praze realizovány. Smělé plány na stavbu Stání galerie, Státní opery či nedávno Národní knihovny skončily jen na papíře a rozšířily tak pomyslnou knihovnu nerealizovaných snů.
 


Více se dozvíte na přednáškách architekta Petra Kučery, každou středu od 18. 11. do 9. 12. 2015. Nezapomeňte se přihlásit dopředu!

 

přehled článků

Nějaký ten vývar nebo gulášovka se krčí jako nevýznamný komparz v jídelních lístcích snad všech restaurací. V Praze však najdete i bistra, kde polévky hrají prim. A ne jen tak ledajaké!

Jestli ještě nevíte, kde se letos bruslí, mrkněte na náš přehled venkovních kluzišť a běžte se klouzat! Bruslí se na náměstích, v kasárnách, na střeše... Poradíme vám, kde se budete klouzat i zadarmo.

Poradíme vám kam zajít na jídlo, pivo, zmrzlinu a na výstavu. Abyste nakrmili všechny své žaludky i duše. Navštívili jsme čtyři nedávno otevřené podniky v metropoli.