CityBee

Z recenze premiéry, uvedené před pěti lety, citujeme několik řádků Moe Binarové:
/…/ Do krásného snění vtáhnul své diváky v úterý 20. března Radim Vašinka čtením lyrické skladby Sen v Lucemburské zahradě Richarda Aldingtona. Jeho přednes Snu v Lucemburské zahradě je podmanivý a mnohotvárný. Pečlivým a promyšleným střídáním hlasové polohy, tónu a rytmu citlivě dosahuje zachycení a navození proměnlivé atmosféry, nálady a duševního stavu hrdiny, přičemž se vyhýbá monotónnosti, časté v recitacích podobně dlouhých poem. Jeho přednes je místy teskný jindy naopak energicky živý, jako je tomu v napínavé pasáži příjezdu zamilovaného muže za svou láskou. Děj v tu chvíli jako by se odvíjel přímo před divákovýma očima. Ve Vašinkově čtení vynikají Aldingtonovy subtilní obrazy snu „roztříštěného v prach jak zmírající fontána, jež se rozlila v prach bílé vody, v prach jak roztříštěná benátská sklenice…“ Lehce a nenásilně přenáší recitátor diváky z jednoho rozpoložení do jiného, přičemž poema neustále zdůrazňuje právě proměnlivost citů a pomíjivost světa. Tuto křehkou notu se Vašinkovi podařilo během přednesu naladit a především udržet. Hudební doprovod už jen zpestřuje, jindy zdůrazňuje rytmus poemy.