CityBee

Co se stane, když otočíme objektiv jiným směrem než obvykle? Co se stane, když ženy bez domova projednou přestanou být objektem mediálního zájmu, anebo naopak společenského nezájmu a samy uchopí fotoaparáty a tím i příležitost pootevřít dveře do svého světa? Co zachycení jejich obrazů vypovídá o nás samotných a o době, ve které žijeme?

Co je Můj svět bez domova?
Jsou ženami bez domova, neviditelnými superhrdinkami dnešní doby. V průběhu posledních tří let fotily na jednorázové analogové fotoaparáty a zkoumaly svůj svět i co je za jeho hranicemi. Unikátní výstava amatérských momentek žen bez domova žijících v Praze je součástí rozsáhlé studie, jejímž výstupem je právě tato výstava a kniha. Ta přináší životní příběhy a obrazy žen a kombinuje tak prvky orální historie a vizuálně narativní analýzy.

Co uvidíme?
Poezie snapshotové fotografie nás zavede do všedního prostředí (ne)domova, ubytoven, azylových domů, parků, křoví, na cesty i na loď. Přiblíží svět dominantních i epizodních postav každodenní optikou žen, jejich věcí, mužů, přítelkyň, pohledů a postelí. Pokojové rostliny, knihy, okna, poličky, boty, batohy a ostatní předměty v bezdomově, o kterých jsme neměli ponětí, dávají tušit důležitost triviálního. Pochopíme absurditu ztráty, která se zrcadlí v nekonečném úsilí nalézání.

Proč je to důležité?
Hledáme odpověď na otázku, co se stane, když jsou ženy žijící zkušenost bezdomovectví vyzvány popsat svůj život svými vlastními slovy a svými obrazy. Objevujeme lidskost, radost, sílu a vůli nevzdat se. Objevujeme také nespravedlnost a propojení bezvýchodnosti, smutku a znevýhodnění na základě genderu, sexuality, etnicity, prožitého násilí a sociálního statutu.