CityBee

Výstava představí uměleckou tvorbu žen, a to od středověku až do konce 19. století, přičemž ukáže osobitou povahu ženské tvorby, zejména v malířství, sochařství, kresbě i grafice a dále také v oblasti užitého umění, čímž odkryje druhý, méně známý, příběh dějin umění. Pozornost bude zaměřena na charakteristiku prostředí, ve kterém umělkyně tvořily; též ukáže témata, která ženy ve svých dílech zpracovávaly.

Poprvé bude ke spatření souborná přehlídka žen – umělkyň, jež působily ve střední Evropě, v Nizozemí a na území dnešní Itálie v období 1300-1900. Časově je expozice dovedena právě do této doby, jelikož tehdy se situace ženy – umělkyně mění: postupně jim byl umožňován přístup na umělecké akademie a umění se kromě aristokratek začaly věnovat i ženy z měst. Svoje uplatnění tak měly umělkyně čím dál více ve svých rukou a postupně se začaly etablovat profesně i společensky. Jen málokterá ale vedla dílnu jako její mistryně.
Téma výstavy nechá vyniknout poselství: gender sice ovlivňuje charakter tvorby a donedávna zásadně limitoval i možnosti prosazení ženy a jejího vzdělání, ale důležitý je talent a vůle prosadit se v dosavadně v mužském světě.

Pro někoho bude překvapením, když uvidí, jak se již v období středověku projevovala odvážná fantazie žen; jaké měly hluboce zbožné ženy, často řeholnice, erotické i mateřské touhy. Návštěvníka též zaujmou příběhy malířek z období renesance – často byly samy obětmi násilí a intrik; s krutostí, již zažily, se vyrovnávaly i ve své umělecké tvorbě. Mnohé z nich se zase chtěly vyrovnat produkci svých mužských protějšků, chtěly dokázat, že jsou stejně dobré, či dokonce lepší.

V 17.-18. století se prosadilo mnoho schopných žen v Záalpí a staly se úspěšnými vědkyněmi, malířkami a cestovatelkami. Velmi inspirativní je příběh Marie Sibylly Merian, která v roce 1699 podnikla dobrodružnou výpravu do Surinamu, aby mohla studovat hmyz. V pokročilé době 18. století a v prvních dekádách 19. století se prosadila celá řada významných malířek – Angelica Kauffmann, Barbara Krafft rozená Steiner či Amalie von Peter. Jejich cesty pak následovaly další umělkyně. Díky talentu, podpoře rodiny a vzdělání se mohly začít naplno věnovat profesionální umělecké tvorbě, která jim přinesla seberealizaci, respekt a uznání.  

Foto: Josefina Mařáková (Pepa Mařák): Vlastní podobizna s otcem, 1896 NGP