CityBee

Sbírkové expozice

• Staří mistři II

Stálá expozice Staří mistři II navazuje na expozici Staří mistři I nacházející se v protějším Schwarzenberském paláci. Obě se vzájemně doplňují tak, aby utvořily jeden celek, a zároveň představují skvostná umělecká díla v různých souvislostech.

Expozice ve Šternberském paláci navazuje na historickou tradici prezentace mistrovských děl v tomto objektu, v němž sídlila v letech 1811–1871 Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie Praha. Díla jsou vystavena v kontextu uměleckých center a jejich vzájemného prolínání. Staří mistři II představují to nejlepší z unikátních fondů NGP a jejich partnerů – např. ojedinělou kolekci ikon. Představena je zcela výjimečná kolekce italské malby 14. a 15. století, která byla z větší části shromážděna Františkem Ferdinandem d’Este. Tato sbírka je nejpočetnějším souborem tzv. italských primitivů dochovaným mimo vlastní území Itálie a umožňuje sledovat uměleckou tvorbu v italských městech Siena, Florencie, Benátky či Padova.

Na fond raného italského umění navazuje instalace renesančního a barokního malířství (Alessandro Allori, Jacopo Bassano, Jusepe Ribera). Zastoupeny jsou mimořádné soubory německého, nizozemského, vlámského a holandského malířství z období 15.–18. století, přičemž hlavní pozornost je věnována umělecké produkci Antverp, Amsterdamu, Utrechtu a Leydenu (Pieter II. Brueghel, Peter Paul Rubens, Anthony van Dyck, Rachel Ruysch, Gerard ter Borch, Frans Hals). Španělské malířství zastupuje např. Francisco José de Goya y Lucientes.

Otevírací doba
úterý - neděle: 10:00 - 18:00 

Info o budově
Stavebníkem paláce byl říšský hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka (1643–1708), který jako potomek jednoho z nejstarších šlechtických rodů patřil k nejmocnějším českým aristokratům. Roku 1690 koupil pozemek v sousedství pražského Arcibiskupského paláce. Na topograficky složité, k Jelenímu příkopu se prudce svažující parcele, stál starší dům středověkého původu. Nový vlastník ihned začal s plánováním stavby rozlehlé rezidence, která se uskutečnila v letech 1699–1708 a jež se připisuje Giovannimu Battistovi Alliprandimu. V roce 1708, kdy stavebník zemřel, byla budova hotová jen částečně.

Palác byl do roku 1811 jako fideikomis v rodinném vlastnictví a sídlila v něm tehdy Společnost vlasteneckých přátel umění, která budovu prodala roku 1871. Několik let pak palác sloužil jako ústav pro duševně choré a od první světové války patřil armádě. Po druhé světové válce se stal sídlem nově konstituované Národní galerie.

Šternberský palác dnes představuje i přes jen fragmentárně dochovanou původní výzdobu prvořadý skvost architektury vrcholného baroka v Praze. Ve stavbě a jejím vybavení se setkávají vlivy z různých směrů, a vytvářejí tak ideální prostor pro umělecká díla rozmanitých stylů a dob.