CityBee

Sochařka Květa Kovářová (1925–1966) patřila ke generaci, která svá studia započala za války a jejíž vstup do výtvarného života se odehrával již v podmínkách nesvobody. Absolvovala v ateliéru Josefa Wagnera, odkud vzešel nezvykle silný okruh sochařek. Zatímco řada z nich se dříve či později výrazně prosadila, Kovářové se srovnatelné pozornosti nedostalo. A to i přes blízkost dobového uměleckého prostředí a nových možností skupinového vystavování – její manžel malíř Ladislav Karoušek a švagr sochař Valerian Karoušek byli oba spoluzakladateli a členy tvůrčí skupiny M 57 (Makarská).

Výstava Za tvar figury sleduje cestu její volné tvorby, od studijních prací přes komorní figurální plastiky padesátých let až k abstrahovaným tvarům a zakázkám do architektury let šedesátých. Její sochařská díla vždy doprovázely přípravné kresby, v nichž si ověřovala tvar, kompoziční řešení i způsob, jak plastika obstojí v prostoru. Kovářová pracovala především se sádrou, ale neváhala též experimentovat s novými umělými hmotami: moduritem a laminátem, jenž jí otevřel cestu k monumentálnímu měřítku. V laminátu vytvořila téměř pětimetrový reliéf Sedící akty dívek (1961–1962) pro zasedací síň podniku zahraničního obchodu Jablonex v Jablonci nad Nisou, který tak znamená její nejvýznačnější dochovanou realizaci pro architekturu.

Ačkoli se sochařské tvorbě mohla věnovat jen vedle zaměstnání v oborech užitého umění a restaurování, zachoval se ucelený soubor volných děl a výtvarných koncepcí. Kovářová se soustředila na lidskou figuru zachycenou převážně v situacích všedního dne. Počáteční konvence socialistického realismu rychle překonala a v návaznosti na moderní sochařské tendence objevovala poválečné pojetí figury. Rámec figury v průběhu šedesátých let postupně překračovala až k abstraktnímu znaku.

V roce 1966 bylo její tvůrčí vzepětí předčasně uzavřeno. Tragicky zahynula při práci na své největší plastice do veřejného prostoru – exteriérové soše pro novou nemocnici ve slovenském Veľkém Krtíši. Samostatné výstavy se Kovářová za svého života nedočkala. 

Šedesát let po smrti Květy Kovářové představuje Museum Kampa její tvorbu a životní příběh, který otevírá širší téma „zapomenutých“ umělkyň druhé poloviny 20. století, autorek, jejichž dílo dosud nebylo náležitě zpracováno ani prezentováno. S výstavou vychází také vůbec první publikace o této sochařce, která zasazuje její dílo do kontextu poválečného československého sochařství a naznačuje i dobové podmínky, za nichž se žena-sochařka mohla svému dílu plně oddávat, a dokonce se svou prací uživit.

Kurátorka: Eliška Nováková

Produkce: Rozalie Pánková

Grafické řešení: Jožka Gabriel

Fotografie: Anna Pleslová

Architektura výstavy: Viktorie Pánková