Sochař Karel Pauzer nahradil člověka v centru pozornosti bytostmi biosféry, faunou a flórou. Jeho stvoření vypovídají o lidech epicky, metaforicky, naturalisticky a expresivně. Pracuje s materiálem v sochařství zcela samozřejmým, ale zároveň upozaděným, s vypalovanou hlínou. Povrch soch polychromuje malířskými prostředky.
V 60. letech se soustředil na reliéfy minimalistických tvarů s metazáznamy dění svého života, jež tak trochu připomínají enigmatické starověké hliněné tabulky. Nejcharakterističtějšími sochařovými bytostmi jsou jedinci, dvojice a rodiny šelem psovitých. Anatomie jejich vzájemných vztahů se podobá lidským interakcím, i tady jde o mateřskou péči nebo o boj o dominanci. Drží rodiny pohromadě láska nebo pocit bezpečí? Co předcházelo situaci trojice šelem vzájemně propletených agresí? A co bude následovat?
Figury sochař skládá tak dobře, že švy nejsou patrné. Originální způsob spojení tvarů se v 80. letech vyvinul v nové organismy, tzv. článkovce. Převážilo rostlinné a hmyzí téma s probarveným povrchem a transparentními laminátovými křídly. Vznosné vertikální tvary připomínají vážky, grimasy zelené vegetace zvířecí tlamičky. Kresby vznikaly ve stejných obdobích jako sochy, ale mají své samostatné velmi abstrahované téma. Dostávají se k elementární úrovni stvoření. Soukromá Genesis vychází z dlouhodobého pozorování přírodního růstu, rozkvětu a zmaru.
Autor svou tvorbu nazývá svévolným přírodopisem, vytvořil komplexní univerzum, kde hlavní roli hraje to, co jsme vypozorovali v přírodě. Pauzerův svět není zlý, ale je jisté, že nic lidského a zvířecího v něm neminul a nepotlačil. Svá stvoření buduje jako organismus, vnímá je jako osoby, nikoli artefakty. Je mýtickým stvořitelem.
Karel Pauzer se narodil v Praze 4. 12. 1936. Absolvoval sochařský ateliér Jana Kavana na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vystavoval na řadě samostatných a kolektivních výstav doma i v zahraničí. Svými díly je zastoupen v soukromých i státních sbírkách.
Kurátorkou výstavy je Martina Vítková.
