CityBee

Díra v hlavě mi ukázala cestu, deník o pochopení rakoviny, jsem psala v průběhu posledních šesti let. Nyní cítím, že nastal čas podělit se o to, jaký přístup jsem k nemoci zvolila a co mi pomáhá překonávat prognózu. Chci svým příběhem inspirovat ostatní a zároveň si splnit svůj sen o vyslání knížky do světa.

Rozhodla jsem se svůj příběh zveřejnit a rukopis vydat samonákladem. Rukopis má již od léta v rukách sazbařka. Kampaní na HitHitu chci získat čtenáře a zjistit, jaký počet knížek zadám po ukončení kampaně do tisku.

Jiné vnímání

Knížka začíná dnem, kdy jsem jela na magnetickou rezonanci. Co vám tedy začne vířit hlavou, když se dozvíte, že v ní máte obrovský nádor? 

Má první myšlenka poté, co jsem spatřila snímky z magnetické rezonance patřila Magdě. Mé dcerce, která na mě doma čekala, až se vrátím a nakojím ji. Doktoři ale měli jiný názor. Bylo mi 28 let.

Deník o sobě, o svém nádoru a o svém okolí, které se s mou diagnózou muselo také vypořádat, jsem začala psát pár týdnů po operaci mozku v roce 2013, kdy jsem vlivem léků, hormonů, zastavovaného kojení, nevyspání se a stresu měla změněné vnímání. Tehdy jsem měla zbystřené smysly, proto je deník i o tom, jak prodělat rakovinu mozku a (ne)zbláznit se.

Iva Sedláčková po operaci v roce 2013...

Díky tomu, že jsem si z počátku nepřipouštěla závažnost nemoci a soustředila se na rychlé uzdravení a návrat domů za dcerkou, je knížka i přes své téma místy veselá.

A proč jsem se rozhodla svůj příběh sdílet? Nechci si nechávat jen pro sebe, co mě zhoubný nádor naučil. Nepříznivá diagnóza v nás totiž nemá vyvolat strach a paniku. Naopak! Je to vzkaz. Příležitost pochopit, že máme v životě něco změnit. 

Během léčby jsem se párkrát divila, proč některé věci nevím, proč mi to nikdo neřekl. Možná proto, že jsem si zakázala vyhledávat informace na internetu a na prognózu jsem se záměrně neptala a byla ráda, že to můj lékař respektoval. Věřím v sílu energie a nechtěla jsem si připustit žádné negativní myšlenky.

Prvotní záměr byl sepsat pár nasbíraných tipů do brožurky nebo letáčku, který by byl k dispozici v nemocnicích. Ty můžete nalézt na mých stránkách  v části Rady. Psaní mě ale začalo bavit a já jsem se chtěla vypovídat.

Dnes jsem své nemoci vděčná. Až při recidivě jsem pochopila, že mi chce něco říct. Začala jsem pátrat. Má nemoc mi otevřela oči a prohloubila vnímání. Uviděla jsem díky ní zelenou barvu zelenější. Začala vnímat svět i život jinak a konečně pochopila ony omílané fráze „žít tady a teď“ a „štěstí si nosíme sami v sobě“. Tato zkušenost mě hodně naučila. Vidím svůj život jasněji.

...a autorka knihy "Díra v hlavě" dnes.

Těším se na další život. A na ten pocit, až si pohladím příjemné desky deníčku v pevné vazbě, budu si listovat jeho stránkami a přivoním si, abych nasála jeho vůni! A až dostanu zprávu od čtenáře, že mu má kniha dodala sílu překonávat nesnáze s úsměvem na rtech. 

Pokud vám kniha v něčem pomůže, inspiruje a dodá optimismus a víru v uzdravení nebo energii, vyplní se můj záměr při sdílení vlastního životního příběhu. Většina knížek s podobnou tématikou popisuje výsledný stav a nastavení mysli. Já svým příběhem sdílím, jakou cestou jsem k proměně došla.

Prostřednictvím své knihy děkuji za tuto životní lekci. Naučila jsem se přemýšlet trochu jinak a žije se mi lehčeji.