Zavřít reklamu
Jindřich Chalupecký je zásadní postavou české výtvarné teorie 20. století. Ačkoli většinu svého života u nás nesměl publikovat, přesto ovlivnil řadu umělců i svých mladších kolegů. Tvrdil, že umělce je třeba stále hájit.
Studoval Filozofickou fakultu UK, ale neukončil studia. Zpočátku se věnoval především literární kritice a debutoval už v roce 1930 v týdeníku Samostatnost. Byl mluvčím slavné výtvarné Skupiny 42, po válce až do roku 1948 vedl časopis Listy pro umění a filozofii. V padesátých letech pracoval v Ústavu bytové a oděvní kultury. V 60. letech se stal šéfkurátorem Galerie Václava Špály, v níž pořádal novátorské české i mezinárodní výstavy – například Marcela Duchampa.
Knižně debutoval v roce 1944 studií Smysl moderního umění. V 60. letech mu vyšla kniha Umění dnes, poté vycházely jeho úvahy pouze v samizdatu či v zahraničních časopisech. Zásadní práce vyšly až v 90. letech v souboru Cestou necestou, dále vyšly knihy Tíha doby, Duchampovské meditace, Evropa a umění ad.
Jeho nadčasové myšlení předběhlo dobu; Chalupecký uvažoval o umění, které může postrádat znaky toho, co ještě společnost za umění považuje. Byl otevřený vůči všem novým formám a udržoval si díky kontaktům s umělci v zahraničí povědomí o světovém kontextu.
Před svou smrtí na jaře roku 1990 souhlasil s tím, aby jeho jménem byla pojmenována cena pro mladé umělce do 35 let, jejímiž zakladateli byli umělci Theodor Pištěk a Jiří Kolář a tehdejší prezident Václav Havel.