Společnost vlasteneckých přátel umění, instituce stojící u kořenů dnešní Národní galerie, potřebovala při svém založení vedle osvícených šlechticů a mecenášů také člověka, který umění skutečně rozuměl. Takovou osobností byl Jan Quirin Jahn (1739–1802) – první historik umění v českém prostředí, jenž spojoval teoretickou znalost dějin umění s vlastní malířskou praxí a aktivně se zapojoval do kulturního života své doby.