Andrej Tarkovskij: Zrcadlo

Filmový génius Andrej Tarkovskij ve svém nejosobnějším a nejniternějším díl skládá mozajku malých i velkých dějin. Jeho křehce úchvatný průchod chodbami času a paměti je obrazovou básní, snovou halucinací i jedním z vrcholných děl filmového umění. V bohatě vrstvené koláži různých typů filmového materiálu a archivních záznamů ožívají vzpomínky umírajícího básníka. Jeho sny se prolínají s výjevy z dětství, válečných let i manželství, přičemž vše prostupuje atmosféra mystiky a transu.

Při svém prvotním uvedení bylo Zrcadlo sovětskými kritiky z velké části odmítnuto kvůli své unikavé vyprávěcí struktuře. Postupem času se ale stalo jedním z Tarkovského nejuznávanějších a nejvlivnějších děl. Představuje jedinečné osobní vyjádření, kde umělec přímo na filmové plátno přenáší své nejniternější myšlenky a pocity.