Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Beru na vědomí
Zavřít reklamu
  Nocleženka – Darujte nocleh lidem v nouzi

Praying Wood | Instalace Krištofa Kintery

Menu
náš tip
23.10. do 12.04.
Galerie hlavního města Prahy
web
  • Omlouváme se, ale Vaše zařízení
    neumožňuje vygenerovat akci přímo.

    Pro zaslání náhradního exportu v e-mailu
    se musíte nejprve přihlásit.

Instalace Krištofa Kintery ve veřejném prostoru.

Galerie hlavního města Prahy
ostrov Štvanice
17000, Praha 7
Vizitka pořadatele 
 

Monumentální objekt Krištofa Kintery vznikl na popud nadačního fondu Bohemian Heritage Fund. Autor na něm začal pracovat již v roce 2019 a během koronavirové pandemie se výroba ve slovenské slévárně časově protáhla. Praying Wood dokončil umělec ve svém pražském ateliéru v roce 2023 a nyní se konečně díky spolupráci s Galerií hlavního města Prahy ukáže veřejnosti na ostrově Štvanice. Odlitek vznikl ve spolupráci se slovenským sochařem a slévačem Lacem Sabo.

Dílo má podobu obřího „samorostu“, který klečí na kolenou a modlí se. V Kinterově tvorbě se podobné sochy objevovaly již dříve, ale jen v menším měřítku. Monument je odlitkem ze slitiny hliníku a pro výrobu formy byli použity skutečné bukové kmeny z Českého ráje. Díky svému tvaru s precizně vyvedenými detaily funguje socha jako krajinné i dotykové dílo. Praying Wood je jistým způsobem vizionářské práce, memento mori, jež nás varuje před sebou samými. Kromě environmentálních imperativů nese významy sociální a politické. I když se v autorových dílech setkají diváci s humorným podtextem, v tomto případě a v současné situaci jde o dílo doslova mrazivé.

Z jednoduchého přeskládání dřevěných fragmentů vyrůstá obraz pokory, připomínka dětské hry v lese, nová bytost odkazující k transcendentální potřebě člověka, k touze po nedostižném a přesahujícím. Připomíná nám, že jsme se navzdory všem snahám ocitli na hranici: člověk je neoddělitelnou součástí přírody, a přesto se od ní čím dále víc vzdaluje. Samotný objekt, evokující primitivní artefakty přírodních kultur, se pokouší o vertikální smíření, totemické vzepětí k vesmíru. Toto smíření budeme dříve či později nutně potřebovat. Bez odpovědnosti a bez kontaktu s přírodou a naší konečností – v tom spočívá naše největší ztráta: nezůstáváme celiství. A tak vyvstává otázka: je to příroda, která se modlí za člověka, nebo člověk, který se modlí za přírodu?


Zpět na homepage