Jako každý začátečník jsem měla rezervované místo co nejblíže k zrcadlu, abych se mohla hlídat. Instruktorka
Zuzka mi totiž vysvětlila, že hrb na zádech je trend, který se postupně vrací, ale na trénink indoor rowingu nepatří!
I přesto, že zdálky jsem vypadala, že se jen kloužu po zadku a strašně u toho funím, na sehrání toho bylo docela
dost – rovná záda, frekvence odrážení a technika provedení záběru. Aby mi pro začátek odpadlo alespoň něco,
frekvenci jsem si sehrála se slečnou naproti. Asi také stačí se jen nechat unášet hudbou a na určitou frekvenci
se naladit. Na to jsem ale byla ještě "malý pádlo".
Takže záběr – stehna, zadek, ruce, ramena, a zpátky chvilka odpočinku. Po chvíli jsem se chytla a začala závodit.
Čas mi ukazoval, za jakou dobu bych byla v cíli závodu na 500m (to je prý běžná štace), a já dostala za úkol
být vždy pod 3 minuty a zlepšovat se. "Jen ne na úkor techniky!" hlásila Zuzka. To už byl ale o něco těžší
úkol, a tak jsem se ho rozhodla prozatím přenechat pokročilejším závodníkům. Po skončení osmého úseku následovalo
závěrečné posilování. V tuhle chvíli jsem začala silně litovat proklamovaných cyklistických rukavic zapomenutých
doma na botníku. Ženy zátěž na 5, pánové na 10, a jedeme paže. O rukavicích jsem snila čím dál intenzivněji...
Nikdo je ale neměl – byli všichni tvrdší než já? Nebo to jenom hráli? Určitě se jen tolik nesnažili! Těžko říct,
každopádně druhý den jsem díky puchýřům nemohla vzít do ruky ani ranní kávičku.
Na indoor rowing jsem si ale vzpomněla už o pár chvil dřív, kdy jsem ležela jak přibitá k posteli a přemlouvala
své skoro zapomenuté svaly, ať se mnou zkusí ještě jeden den. Úplně se mi vybavuje Zuzky hláška: "Narovnej záda!",
která byla asi tím nejdůležitějším posláním lekce. Bolest svalů okolo páteře z indoor rowingu je podle mě ideální
kompenzací bolesti páteře z "gaučingu" a "compingu", které provozujeme nepoměrně častěji. S odstupem času
bych tedy techniku záběru spíše popsala: záda, břicho, záda, záda.
Po odveslování oněch osmi tříminutových úseků zakončených posilováním jsem se cítila, jako bych přeplavala
celý La Manche. Toho pocitu mě zbavila až sprcha, která ze mě zbytky kanálové vody smyla… :D
