Příběh Platýzu se začal psát kolem roku 1347, kdy byl na místě třech měšťanských domů u kostela sv. Martina
ve zdi postaven palác knížete Fridricha Burgundského, který se často zdržoval na dvoře Karla IV. Jednotraktový objekt
s levým křídlem se svým hlavním průčelím obracel do Uhelného trhu a přiléhal těsně ke staroměstské hradební
zdi, která se táhla v polovině dnešního bloku. Později bylo přistavěno pravé křídlo.
Na začátku 15. století byl majitelem domu sladovník Jan Bradatý ze Stříbra, velice bohatý a vážený muž, v husitských dobách pražský purkmistr a zastánce kalicha. Zemřel na následky poranění v bitvě u Ústí nad Labem roku 1426, které se zúčastnil se svým vlastním vojenským oddílem. V roce 1488 bylo pravé křídlo rozšířeno o obytnou věž, spojenou dřevěnou pavlačí s oratoří protějšího kostela sv. Martina. Středověkou fázi výstavby nám připomíná gotické zdivo, zachované do výše prvního patra, fragment průjezdu a okénko s kamenným ostěním.
Ve sklepích se rovněž zachovaly zbytky staroměstských hradeb.
Po několika dalších majitelích přišel na konci 16. století ten, po němž dům získal své jméno - Jan Platais (Platejs)
z Plattenštejna. Tento císařský rada a sekretář císaře Rudolfa II. se svou manželkou Dorotou z Ottendorfu roku 1586
dům koupil a nechal jej nákladně přestavět v renesančním duchu. Nově upravena byla dvoupatrová fasáda s řadou šesti
štítů a třípatrovou věží. Dodnes se nám zachovala část arkádové lodžie v prvním patře, malované trámové
stropy a nástěnné malby v křídle do Uhelného trhu. Jejich syn, Jan Arnošt Platejs, kanovník a později i olomoucký
biskup, získal pro dům koncesi čepovat vlašská, uherská a jiná cizí vína a ubytovávat pocestné.
V roce 1637 přešel dům koupí do majetku rodu Šternberků, kteří zde provedli několik barokních úprav a zřídili
průchod z Uhelného trhu dvorem přes zahradu na Národní třídu. Roku 1715 dům získal Jan Leopold hrabě Paar, když
si vzal za manželku Marii Terezii ze Šternberka. Za jeho života se v Platýzu odehrával bohatý společenský a kulturní
život. Konaly se zde koncerty a plesy, nacházela se tu proslulá šermířská škola a poštovní úřad.
Dalším významným majitelem Platýzu se stal roku 1791 Jakub Wimmer, původem velkostatkář, který pohádkově zbohatnul
na dodávkách pro rakouskou armádu a při stavbě vojenské pevnosti Terezín. Mezi Pražany byl velice oblíben jako velký
lidumil a mecenáš, který nechal na své náklady upravit Národní třídu na městskou promenádu s alejemi a dal zde
postavit krásnou kašnu od Františka Xavera Lederera (dnes se nachází na Uhelném trhu).
V roce 1813 se Platýz stal majetkem Františka rytíře Daubka, který rovněž zbohatnul díky vojenským zakázkám, tentokráte
dodávkami látek. I on byl však štědrým mecenášem a podporovatelem českého uměleckého a kulturního života. Za
jeho života prošel Platýz celkovou klasicistní přestavbou podle návrhu Jindřicha Hausknechta, která do roku 1847 sjednotila
shluk několika budov do jednoho čtyřkřídlého objektu, seskupeného kolem vnitřního dvora. Vzniknul tak první činžovní
dům v Praze, orientovaný svou hlavní fasádou do Národní třídy. Mimořádně hodnotné jsou zde kamenné vstupy a výkladce
obchodů v přízemí a portál se čtveřicí dórských sloupů.
Za první republiky Platýz od rodiny Daubků odkoupila pojišťovací banka Slavia. V rámci stavebních úprav v letech
1938-39 bylo přistavěno další patro a na nádvoří odstraněno nízké příčné křídlo. Stavební úpravy proběhly
podle návrhu Františka Krásného.
