CityBee

Výstava: Tulipány
Přednáška: Malířství a zahradní umění
Workshop: Kytice (květinová vazba)
Občerstvení: Sedmikrásky

O čem bude přednáška?
Malířství slouží v zahradním umění jako zdroj informací o někdejší podobě starých zahrad, už z doby egyptských faraonů. Fresky, olejomalby, kvaše, kresby a rytiny jsou významnými dokumenty. Někdy šlo ale spíše o zobrazení přání nebo snů, někdy o propagandu. Malby ideálních krajin bájné Arkádie inspirovaly tvorbu zahrad stejně jako obrazy zahrad čínských a japonských.

Malířství také přispělo k tvorbě zahradních iluzí. Na konci 18. století si Humphry Repton uvědomil, že zahrada je vlastně prostorovým, trojrozměrným obrazem a z termínu krajinářství, což je obor malby, tedy krajinomalba, odvodil termín zahradní krajinářství a následně krajinářské zahradnictví. Jeho následovníci pak často tvořili zahradní scenérie bez projektů, prostě „malovali“ zahradní obraz rozmístěním stromů v trávníků, situováním a vodních ploch a tvarováním jejich okrajů nebo výsadbou květin.

Zatímco Humphry Repton nebo kníže Hermann Pückler-Muskau a jejich pokračovatelé ve Velké Británii a německých zemích „malovali“ harmonické střídmé scenérie s využitím domácích dřevin, v nichž tvořily pohledové dominanty chrámy, imitace ruin, vodotrysky či sochy, zrodil se v Lednickém parku zcela nový způsob „malování“ zahradních obrazů.

V Lednici se nebáli do zahradních obrazů sázet tmavé jehličnaté dřeviny, barevné kultivary listnáčů a bohatou škálu dřevin importovaných ze Severní Ameriky. Takové obrazy už nepotřebovaly drobnou architekturu a umělecká díla, byly krásné samy o sobě. Tento styl, kterému říkáme malířsko-krajinářská zahrada, byl v Lednici kultivován po celé 19. století. Vrcholným dílem malířsko-krajinářské zahrady je Průhonický park, jehož tvůrce, hrabě Arnošt Silva-Tarouca „maloval“ způsobem dodnes nepřekonatelným.

Díky Rakousko-uherské dendrologické společnosti se tento národní zahradní styl rozšířil snad po celé monarchii. Naše zahrady se tehdy velice lišily od soudobých zahrad německých, francouzských nebo anglických. Po rozpadu monarchie a ve zmatcích 20. století se rozešly i systémy památkové péče. Máme štěstí, že se v Česku díky naší památkové péči zachovalo mnohem větší množství malířsko-krajinářských scenérií než v Rakousku, Maďarsku či na Slovensku.