Král v New Yorku je portrétem jedné „hysterizované“ země.
„Nikdy nebude žádná země tak v neprávu jako teď tahle. Jako tyto Spojené státy – ve svém přesvědčení, že by svět měl spíš propadnout zániku, než aby se stal komunistickým.“ V krajně vyostřené atmosféře studené války nevyřkl tato slova levicový intelektuál, jeden z těch mnoha, které mccarthyovská štvanice přímo postihla; 29. listopadu 1950 si je do deníku zapsal přesvědčený konzervativec Thomas Mann, největší německý spisovatel minulého století. Z těch přímo postižených byl nejprominentnější obětí bezesporu Charles Chaplin, zbavený 19. září 1952 možnosti vrátit se do USA. Král v New Yorku je portrétem jedné „hysterizované“ země, portrétem občas groteskním, častěji trpkým, velmi zaujatým – jak také jinak? Právě tato zaujatost, nic nekašírující otevřenost nás na něm dodnes oslovuje nejvíc. Nehledě na to, že téměř sedmdesátiletý liberál Chaplin měl už dávno za sebou dobu, kdy by musel komukoli cokoli dokazovat.