Moving Image Department #11: Image (of) Silence

Má nicota nějakou substanci? Je neviditelnost formou nepřítomnosti? Jak dočista zmizet? Prázdnota tvoří jádro 11. kapitoly Moving Image Departement. Prázdnota (obrazu, zvuku, formy, matérie); dech a bezdechost (podmínky života a smrti, barometry křečovité touhy a její tělo bez orgánů); prostor bez objemu, zato s odrazem a ozvěnou (konečná plošnost pocitu a paradox jeho přemíry). Výstava inscenuje zvukové vibrace a percepční přeludy v post-cageovském vakuu smyslů a prožitků a vede nás tak k naslouchání tichu obrazu.

Manon de Boer se ve své filmové tvorbě zaměřuje na průzkum hraničních oblastí mezi zvukem a obrazem, naproti tomu Pavel Büchler se soustředí na efemérní a opomíjené, na „zrušení mezery mezi ‘no’ a ‘thing’”. Hreinn Fridfinnsson ve svých lyrických kompozicích zachycuje podstatu věcí a jejich tiché dvojníky. VALIE EXPORT propojuje poetické a politické do všeobjímajícího milostného gesta dýchání. „Nepřetržitý dech světa je to, co slyšíme a co nazýváme tichem“, píše Clarice Lispector. Ticho je to, co opravdu zůstává. Je. „A v daném okamžiku spočívá jeho vlastní je. Chci zachytit své vlastní je.“ Jeho ozvěnu a refrén, jeho vlastní dech.

Tady je vše vzdálenost; tam to byl dech
Rainer Maria Rilke, Osmá elegie