V létě 2017 jsem se svojí kamarádkou podnikl dvouměsíční výpravu ze severských kanadských hor po řece Keele až do delty řeky Mackenzie.
Tato část Kanady je jedním z posledních rozsáhlých míst světa nedotčeným člověkem, kde lze zažít skutečné splynutí s přírodou. První měsíc na řece Keele jsme putovali divokou nádhernou krajinou plnou zvěře bez známek jakékoliv lidské činnosti. Druhý měsíc na řece Mackenzie jsme měli možnost navštivit několik indiánských vesnic stále odtržených od civilizace a zažít místní způsob života ještě nedávno naprosto závislém na lovu a rybolovu. Divoká příroda byla domovem lidského druhu po většinu doby jeho existence. Pobyt a putování v krajině po delší dobu bez podpory civilizace přináší změnu vnímání jak sebe tak okolí, na kterém je člověk plně závislý.
Psychický i fyzický přínos osamělého dlouhodobého putování v divočině je po mnoho let předmětem mého zájmu. Především se chci podělit o to, jak příroda zdravě probouzí naše zasuté instinkty a způsob vnímání, které je nám vlastní, a v dnešním uspěchaném světě ho možná zbytečně ztrácíme.