Introducing Viktor Dedek: Místo rodiny

Zrcadla umocňují pocit (záměrné) ztracenosti, který prostupuje umělcův prostorový narativ fragmentovaného já prodělávajícího přestavbu; odcizené zóny heterotopie a nositelé lacanské hry sebepoznání s sebeobrazem usnadňují cestu na imaginární místa vícečetných možností a kladou odpor jednodimenzionální realitě i uzavřeným scénářům. Místo rodiny je anti-oidipovské snažení, terapie svého druhu, která vede k osvobození a emancipaci utlačovaného subjektu. Nejednoznačnost obsažená v názvu instalace (místo jako role i náhrada) je zdůrazněním herní strategie „zvol si svou vlastní cestu“. Divák se v Dedekově instalaci stává hráčem a jedná jako duchampovský celibátnický stroj (machine célibataire), což podle Deleuze a Guattariho vede ke genezi nového subjektu a čistých intenzivních vlastností prostřednictvím toužící produkce a autoerotismu. Umělcovu intimnímu vyprávění o rozluce a lásce se zdá dominovat prazvláštní zakoušení podvojné touhy po přítomnosti a nepřítomnosti. I v tomto imerzivním snění za bílého dne je patrný Dedekův investigativní elán, odkrývající další vrstvu palimpsestu a zobrazující to, co ukazuje celá umělcova dosavadní praxe: křehkost lidských výměn a deflaci komunikace v dobách odcizování nasáklých alternativními realitami a vícečetnými já.