Tomáš Vitovský: Praha v klasickém panoramatu

„K novému roku nový starý fotoaparát,“ tímto vtipným výrokem vítal Tomáš Vitovský před několika lety nejen nový rok, ale i příležitost připomenout své zaujetí pro klasickou černobílou fotografii a speciální fotografické techniky. V přebujelé barevnosti photoshopových fotografických kreací dnes již tak trochu podivínské či staromilské, a přece nezapomenutelné papírové zvětšeniny či kontakty záběrů pořízených panoramatickým Horizontem.

Při probírce letošních kolekcí fotografií Prahy si člověk dostatečně uvědomí, do jaké míry v nich chybí Vitovského panoramata, jimiž téměř dvě desetiletí zachycoval proměnu nebo naopak chátrání některých částí naší metropole. Když v loňském roce nečekaně zemřel, jeho dlouhodobý dokumentaristický zájem se tak náhle a neplánovaně uzavřel. Přesto zůstal poměrně konzistentní soubor obrazů uplývající skutečnosti jako důkaz současné užitečnosti a modernosti klasické černobílé fotografie.

Tomáš Vitovský, ač původním povoláním lékař, se fotografii plně věnoval řadu let. Vyznával autorské zpracování konečné fotografie. Fotografoval na klasický film a fotografie zvětšoval klasickou fotochemickou cestou. Hlavními tématy mu zpočátku byly fotografie přírody, makrofotografie, posléze se ale intenzivně věnoval panoramatické fotografii krajiny a hlavně Prahy, kde trvale žil. Původně tvořil skládaná panoramata, později fotografoval převážně panoramatickými přístroji Horizont a FT 2. Měl několik samostatných výstav a řadu hromadných, zejména v rámci mezinárodního projektu výstav panoramatických fotografů. Jeho soubor panoramatických fotografií Prahy se každoročně rozrůstal. Zahrnoval nejen klasické krásy města, ale i jeho problémy, nedostatky a bolesti. Tématy Vitovského fotografií byla zapomenutá, opomíjená a neřešená místa jako nádraží Vyšehrad, Libeňský ostrov, holešovický přístav či nákladové nádraží Žižkov. Zachycoval proměnu velkoměsta ve Vršovicích a na Žižkově i neměnnou hodnotu Starého Města a Malé Strany. V jeho podání Praha vždy působí majestátně a výjimečně. Byl opravdovým obrazovým kronikářem jejích proměn. Za své fotografie zachycující z velké části mizející skutečnost získával opakovaně ocenění v soutěži Praha fotografická. Vedle panoramatické tvorby nadšeně propagoval speciální fotografické techniky, jichž využíval především k vytváření originálních dívčích portrétů, stojících na pomezí mezi malbou a fotografií.