Pro tvorbu umělce Otto Plachta (*1962) je charakteristický motiv džungle, inspirovaný jeho životem v Peru a ayahuascou.
Pro tvorbu umělce Otto Plachta (*1962) je charakteristický motiv džungle, inspirovaný jeho životem v Peru a ayahuascou. Působení skryté, uvolňující energie, která vzniká při přenosu informace z pralesní vize do bývalé továrny Chirana se prolíná do jeho posledních maleb. Pro tyto nové obrazy je symptomatickou síla obsažená v rozvolněnějších tazích štětcem, kterou Placht vnímá jak v rámci jemu blízké peruánské džungle, tak i džungle městské, ale i v kontextu informací proudící sítěmi.
_____________
Divočina má v sobě tolik potřebnou energii, nicméně uctívačům proroka z pouště, “poslům blahobytu a milosrdenství”, ji nešlo ovládnout a nezbývalo, než prales spálit.
Nastala doba lidské přirozenosti v omezenosti, měřené mírou pravidel občanství, národa a kultur, jenž je nástupem civilizační zhoubné choroby. Éra umělé inteligence, která se pohybuje v jiných zeměpisných šířkách než inteligence rostlinná. Té, která již nemá dostatečné informace o pralese.
Je to smutné, bez demonů, bez zázraku.
Umění, z té pralesní perspektivy, je jen intelektuálním zážitkem uzavřeným do moderního západního světa, "volným časem", který jsme se naučili prožívat spíš jako oddělenou skutečnost bez absolutna jako principu existence. Léčivý rituál je toho asi opakem. Vnímání jde skrze fyzické tělo k jeho původu v přírodě a duchu, k umění interpretace a improvizace, k tvořivé síle, člověku a jeho přirozenému uzdravení.
– Otto Placht