Online premiéra představení Zabiják život

KDYŽ NEVÍTE COBY, KUPTE SI DVA HROBY
Režie a choreografie: Marek Svobodník
Hudba: Josef Suk (Serenáda pro smyčcový orchestr Es-dur, op. 6)
Scéna: Petr Siedlaczek
Kostýmy: Pavel Knolle
Světelný design: Karel Šimek
Asistent choreografie: Igor Vejsada 
Tančí: 9 tanečníků
Délka: 30 minut
Černá groteska s detektivní zápletkou, volně na motivy příběhu Agathy Christie. 
Na jemnou hudbu Sukovy Serenády Esdur se odehrává hořký příběh jedné zámožné rodiny, v níž nečekaně skoná její nejstarší člen. Vše by bylo „v pořádku“, pokud by se nejednalo o vraždu. 
Příběh je zároveň satirickým skečem rodinných sporů, ve kterých smutek nad zesnulým rychle střída vzájemná zášť, podezření, a především pak touha po dědictví.

EPITAF
Režie a choreografie: Petr Zuska
Hudba: Antonín Dvořák (Koncert pro violoncello a orchestr H-moll, op. 104)
Scéna: Petr Zuska a Pavel Knolle 
Kostýmy: Pavel Knolle
Světelný design: Karel Šimek
Asistent choreografie: Linda Svidró
Tančí: 8 tanečníků 
Délka: 40 minut 
Koncert H-moll pro violoncello a orchestr komponoval Antonín Dvořák během třetího roku svého pobytu v USA. Dílo je ovlivněno rostoucím steskem po domově, a nadto velkým smutkem vyvolaným zprávami o horšícím se zdravotním stavu Josefíny Kounicové, Dvořákovy lásky z mládí. Ta těsně po jeho návratu do vlasti umírá a zdrcený skladatel znovu vstupuje do již hotové partitury...

Fenomenální britská violoncellistka Jacqueline du Pré se jevila jako výjimečný talent již od útlého dětství.Ve svých deseti letech už byla schopna virtuózní interpretace těžkých partů, krom jiných i v opusech Antonína Dvořáka.

Její hvězda strmě stoupala a vedle mnoha prestižních ocenění obdržela i Řád britského impéria. V jedenadvaceti poznala svou osudovou lásku, klavíristu a dirigenta Daniela Barenboima, se kterým následně po několik let ohromovali hudební svět. V pětadvaceti však Jacqueline postupně přestává cítit prsty na rukou a roztroušená skleróza jí nadobro odebírá milovaný nástroj. Umírá ve dvaačtyřiceti  letech...
Violoncello považuji za hudební instrument, který je schopen „mluvit“.
A pokud dojde k zázračnému propojení génia – skladatele s kongeniálním interpretem, jsou jeho „slova“ o to jasnější a naléhavější.
To je případ dvojice Dvořák – du Pré.
V čase a prostoru se sice minuli, ale setkali se někde v mnohem podstatnější dimenzi.
Jeho noty mluví z pod jejích prstů a violoncello se směje i pláče, křičí i konejší, vzpomíná a doufá, raduje se i trpí...
A co je nejdůležitější – vášnivě a bouřlivě miluje, aby záhy v klidu a potichu odešlo z tohoto světa...
Premiéra je věnována 'Jackie' k jejím nedožitým pětasedmdesátým narozeninám.