Zavřít reklamu
Je jiný, je tajemný, je tady. A nic před ním nelze skrýt. Hra na motivy příliš živé legendy a jedné z nejznámějších próz české literatury.
Město sužují krysy – ony jsou původcem všeho zla. Je třeba povolat krysaře. On je vyvede z města pryč, do řeky, na jistou smrt. Dokáže to díky své písni. Zní tak tiše a krysař má tak jemné ruce. Je jiný než lidé zde. Jakousi skrytou silou oplývá krysař. Krysy jdou slepě za ním. Jdou za ním na jistou smrt. Městu se uleví a krysař půjde dál. Alespoň tak to vždy bylo. Ve všech městech, kterými prošel. A za nimiž se nikdy neohlédl. Nikdy se neohlížel nazpátek, nikdy nesetrvával na jednom místě déle, než pokud trval jeho úkol. Lehce kráčí krysař. Ale co když zde to bude jinak? Setrval tu mnohem déle, než zamýšlel. Proč vůbec pomýšlí za branami města na návrat? Proč znepokojují jej lidé, které by dříve minul bez povšimnutí? Co když krysy byly jen okaté alibi pro to, co se v lidech rodilo dávno předtím?
Není dobré vyslechnout zvuky noci. A není dobré vstoupit krysaři do cesty.
Zvláštní nadání, skrytá síla, skrytý potenciál jako vyvolenost, nebo jako prokletí? Jsou dny, kdy vykročí stín člověka o něco rychleji než člověk sám. Krysař mění lidi kolem sebe. A oni mění jeho.
Jedno z vrcholných děl české prózy 20. století vychází ze starodávné saské legendy a dodnes provokuje k mnohým otázkám i interpretacím. Je krysař postavou kladnou či zápornou? Má nárok přežít buřič, nebo stavitel? Viktor Dyk nechává svého hrdinu konfrontovat se s nejrůznějšími typy společnosti. A nakonec staví jej tváří v tvář svým vlastním činům. Strhující příběh odhaluje propasti silného individualismu i propasti tzv. spořádaného bytí. Vzhlédnutí k vysokým klenbám může uzdravit duši, ale také může zlámat vaz.
