Jan Saudek „85“ Život

Fenomenální fotograf se po šesti letech vrací do Galerie Malostranské besedy s výstavou Jan Saudek „85“ Život, která je zároveň oslavou jeho životního jubilea. Od 15. května do 30. června si diváci mohou vychutnat jedinečnou sérii, která představí nejen nejslavnější autorovy fotografie, ale také snímky dosud nikde nevystavené a nepublikované v žádné z jeho knih.

Vystavované fotografie ztělesňují odvážné ponory do lidských citů, pudů, vědomí i podvědomí. Jde o výjevy, které jsou však tvořeny s jedinou vizí – oslavit člověka. Navazují tak na hnutí poválečné humanistické fotografie, které našlo svůj manifestační výraz v zatím nejslavnější výstavě všech dob Family of Man: „Ten soubor snímků Lidské rodiny změnil můj život. Rozhodl jsem se, že takovou knihu o člověku udělám sám, což bylo velmi pošetilé, protože Edward Steichen vybíral z tisíců fotografií a já tehdy trávil celé dny v práci a na fotografování mi moc času nezbývalo. Dodnes, když v té knížce listuju, jsem dojat, jako když jsem byl mladík, a stále ještě bych takovou knihu udělat hrozně moc chtěl,“ přibližuje Jan Saudek.

Podle slov Daniely Mrázkové, kurátorky, teoretičky a kritičky umělecké fotografie je Jan Saudek nepochybně nejprovokativnější postavou dějin české fotografie. „Neznám jiný podobný případ, kdy by obdiv sahající až k zbožnění současně provázela nelibost vedoucí až k zatracení. Je vzýván i popírán, oslavován i opovrhován, uznáván i zneuznáván. Proč? Jan Saudek dráždí. Vším. Tím, jak vypadá, jak se chová, jak mluví i jak chodí tanečním krokem. Provokuje svým šaškovstvím, vzrušuje svým ostentativním erotismem. Působí zvláštním neklidem šířeným kolem sebe, z jehož akčního rádia, jednou polapeni, nenalézáme úniku. Absorbuje nás směsicí něhy a násilí, tradicionalismu a extravagance, lyrismu a ironie, romantismu a obscénnosti. Ženy bývají okouzleny, neboť se stávají bezmocnými, a ochotně se nechají vtahovat do magického světa jeho her. Muži jsou zpravidla v rozpacích přecházejících rovněž v okouzlení, anebo ve smršť prudké nenávisti. Neboť jsou rovněž – bezmocní,“ napsala po vydání první české monografie Jana Saudka. Na jejích slovech se dodnes nic nezměnilo.

Jestli něco Saudek poznal dokonale, pak je to žena a její emoce. Ženy se na jeho fotografiích nechávají oblékat i svlékat, dělat ze sebe světice, děvky i klauny, pomáhají vytvářet ten jeho svět – svět naplněných tajných přání, svět slastných hříchů, vzplanutých citů, něhy, smyslnosti, nestoudnosti, ostychu, pokory, zvrácenosti… A že Saudek dokáže učinit půvabnou a svůdnou jakoukoli ženu. „Toužil jsem po proslulosti, slávě a bohatství – a ničeho z toho jsem nedosáhl. Ale několikrát jsem stál blízko nevýslovné krásy – vždycky to byla ženská –, a to pro mne bylo mnohem víc,“ dodává Jan Saudek.