CityBee

CreWcollective a Studio ALTA uvádí sedmý díl ze série improvizačních večerů Po pás.
Dobrodružství improvizace, jedinečnost a neopakovatelnost sledovaného, spontánnost a překvapení. Divák i performer jsou na tom podobně, ani jeden neví, co se bude dít, ale jsou v tom až Po pás.

Na jevišti se spolu potkají umělci z různých oborů, kteří spolu déle než rok nespolupracovali a komponují v daný večer improvizované představení.

Každý večer má dvě až tři části o délce 20 až 30 minut. Kombinaci hráčů vybírá publikum losem těsně před začátkem představení. Diváci nejen že rozhodují, kdo s kým bude performovat, ale stávají se součástí celého konceptu tím, že přinášejí nápady na konkrétní úkoly pro umělce.

Tentokrát v tom budou až po pás Tina Afiyan Breiová, Lucia Kašiarová, Michal Wróblewski, Václav Zimmermann, Vojta Švejda, Anna Romanovská-Fliegerová, Václav Hruška.

Michal Wróblewski je český skladatel a saxofonista žijící v Praze. Vystudoval improvizovanou hudbu a jazz na Norwegian Academy of Music v Oslu a na brněnské JAMU, kde nyní pokračuje doktorským studiem kompozice. Je kapelníkem několika těles v Čechách i v Norsku (E Converso, KIAP, Swomp,JWQ, Nejtek-Klápště-Wróblewski) a jako improvizátor spolupracuje s hudebníky z celého světa. Jeho tvorba je založena na improvizaci a interpretační volnosti.

Václav Zimmermann (1988) je v současné době studentem Katedry autorské tvorby a pedagogiky na DAMU, členem improvizačního souboru 20 000 židů pod mořem, divadelního představení Kolonizace (skupiny Vosto5) v divadle Archa a dalších autorských projektů.

Anna Romanovská Fliegerová (1982) Vystudovala hru na housle a hudební pedagogiku. Velmi záhy začala spolupracovat s komorním orchestrem Berg, tělesem, které se orientuje na interpretaci soudobé hudby. Díky šéfdirigentovi Peteru Vrábelovi a inscenaci Schwarz auf weiss se seznámila s tradičním japonským nástrojem koto, na který se od té doby učí hrát a využívá ho především k volným improvizacím v Triu Romanovská Tichý Hrubý. Hru na housle vyučuje v Praze na Konzervatoři Jaroslava Ježka.

Lucia Kašiarová (1981) se rozhodla skočit po pás mezi tvořivé umělce. I když už netrénuje každý den, stejně touží otestovat své letité zkušenosti z taneční i životní improvizace a překvapit sebe i diváky variabilitou vyvěrajících situací. Má strach, ale jde do toho!