CityBee

Zkoumáme stereotypy, normy a očekávání které jsme se naučili, které jsme si nechali vnutit, které jsme si vytvořili, které jsme si zautomatizovali a snažíme se je odlupovat. Hledáme, jak toto “odlupování” zpracovat jevištně. Ptáme se, jak komunikovat, abychom nikomu nic nevnucovali, ale zároveň dokázali vyjádřit to co cítíme. Svět kolem nás je takový, jaký si ho uděláme. Jsme za něj zodpovědní. Hledáme na jevišti svět, v němž by měly/i být vidět všechny/všichni takové/takoví, jaké/jací jsou i s jejich emocemi.

Jiří Šimek a Peter Šavel

Začali jsme četbou knihy Invisible Women: Exposing Data Bias in a World Designed for Men od autorky Criado Perez a brzy po ní přišla kniha The will to change – men, maskulinity and love od bell hooks. Dva roky jsme se zabývali nejrůznějšími tématy, která byla od průběhu covidu aktuální – uspořádání světa, s ohledem na „menší a slabé“, současná komunikace a její způsoby, představa o ideálu muže, svět jako místo, které je utvořeno jen pro některé z nás, emoční vyspělost… V průběhu celého procesu se budoucí inscenace neustále vyvíjela, protože se neustále vršily další podněty, např. mocenské kauzy na vysokých školách, zveřejněné případy zneužívání. Zůstal původní název a touha najít tvar, který bude nejlépe vypovídat o tom, o čem se často mlčí, protože je to považováno za trapné. O křehkosti, na niž mají právo i muži – ti ovšem tvoří menšinu divadelního publika. (Takže pokud nejste muži a dočetli jste až sem, zamyslete se nad tím, který muž z vašeho okolí by potřeboval trochu křehkosti, a vezměte ho s sebou do divadla!) Experimentujeme s hranicemi toho, co a jak dokážeme v divadle říct, a taky s tím, co ještě je divadlo. Neklademe si žánrové, formální ani výrazové hranice, divadelní tvar chápeme jako svobodné teritorium, kde je možné vše. Dokonce si i beztrestně zaplakat.