CityBee

Obraz a slovo. Umění a literatura. Mají svá vlastní území, své vlastní mapy a kartografie. Přesto, jak jednou poznamenala Virginia Woolfová: „I když se nakonec musí rozejít, mají si toho tolik co vyprávět.“

Souvislosti mezi slovním a vizuálním vyjádřením podněcovaly zájem a představivost člověka už od starověku. Vztah umění malířského a básnického popsal už v 1. st. př. n. l. básník Horatius svým známým výrokem ut pictura poesis. Názor, že „malba je němá poezie a poezie je mluvící obraz“ (připisován ještě o několik století dříve Simonidovi), se v různých podobách objevoval napříč staletími a aktuálním se stal například v renesanční paragone, debatě o nadřazenosti různých uměleckých forem. 

Možnosti a limity obou žánrů se v 18. století pokusil definovat německý osvícenec G. E. Lessing, z jehož tezí vycházel téměř o dvě století později například i strukturalista Jan Mukařovský. V minulém století pokračovaly ve zkoumání vztahu umění a literatury především evropské avantgardy, které v mnohém předznamenaly vývoj, kterým spojení malby a vizuálního umění prošlo v druhé polovině 20. století. V českém kontextu nelze nezmínit například díla vizuální poezie 60. let. 

Historické mapování pomyslného pomezí slova a obrazu by bylo samo o sobě dlouhou, spletitou a fascinující cestou.

Současné výtvarné umění a literatura pokračují ve svém dialogu a jejich setkání vedou do překvapivých míst a krajin.  Výstava Za slovy zkoumá některé z těchto inspirací a způsob, jímž literární kultura nachází odezvu v dílech současných vizuálních umělců.

Výstava se vědomě nepouští do rozlehlých území klasické knižní ilustrace a komiksu – tedy dvou žánrů, které si snad nejčastěji spojujeme se světem slov. Neklade si ani za cíl postihnout celou šíři mnoha různých přístupů, kterými současní umělci reflektují svět psaného slova. 

Najdeme v ní spíše zajímavé a méně obvyklé příklady výtvarného uvažování o literární kultuře, díla, která nás nepřímo vedou k zamyšlení nad způsobem, jakým čteme a chápeme svět, nad důležitostí příběhů v našich životech, nad vztahem mezi autorem a čtenářem nebo nad možnostmi a limity nových technologií či budoucnosti knihy v našem digitálním věku. Především ale tato díla mluví o schopnosti obrazu a představivosti zachytit to těžko uchopitelné, nevyslovitelné cosi, co se nachází za slovy.

Jak tedy tato umělecká díla číst? Podle Marcela Prousta jediná skutečně objevná cesta spočívá nikoli v tom, vydat se do vzdálených končin, ale v tom, vidět svět jinýma očima, očima někoho jiného. Tato výstava je pozváním na takovou cestu a příležitostí podívat se na svět slov očima umění.