CityBee

Vypich

Čtyři roky jsem jezdila do školy přes Vypich a čtyři roky mi tohle místo lezlo krkem. Pro bruslaře a cyklisty to sice může být ráj, ale zkuste tu čekat na tramvaj - v létě se do téhle placky na vrcholku kopce opírá sluníčko vší silou a v zimě se to tu změní v hotovu Sibiř.

Stromy, které by vrhaly stín nebo naopak lámaly ledový vítr, tu nejsou. Při pohledu na budku na zastávce ve vás vzplane naděje na záchranu, která ale okamžitě zmrzne, když na místě zjistíte, že ten přístřešek nemá žádné boky. Kovová lavička je super - v létě ke smažení vajíček, v zimě k testování scény z filmu Obecná škola. 

Strossmayerák

Storssmayerovo náměstí je v zásadě dobrá lokalita, v okolí je několik příjemných restaurací, hipsterská ulice a nedaleko Veletržní palác. Pořádný kumšt je ale vyznat se ve zdejší změti tramvajových linek, které připomínají abstraktní obrazy Zdeňka Sýkory.

Celkem sedm denních a čtyři noční linky tu totiž staví na čtyřech různých zastávkách se stejným názvem, které od sebe dělí rušná křižovatka. A aby toho nebylo málo, připočtěte ještě jeden autobusový spoj. Chorvatský teolog Josip Juraj Strossmayer by se divil, kolikrát už jsem klela, když jsem koleje přebíhala tam a zase zpátky, abych zjistila, kde že to staví ta zatracená pětadvacítka?! A přitom by stačilo dát na zastávky velké cedule!


 

Příchodová cesta k fakultě architektury na ČVUT

To, že to člověku v zimě klouže, tomu rozumím. Taky chápu, že včas sníh pohrabat a chodník posypat může být leckdy nadlidský úkol. Pro co ale opravdu nemám pochopení, je asi devadesát metrů čtverečních dokonale hladkých, zásadně neposypávaných dlaždiček, které se nachází při vstupu do fakulty architektury v Dejvicích.

Což o to, vypadá to dobře. Kompozici budovy tahle vyvýšená plocha doplňuje znamenitě, ale to vám, páni architekti, nepřišlo na mysl, že tu lidé budou potřebovat chodit i v zimě nebo po dešti? Aby se neřeklo, jsou sice celou plochou vedeny drážky na odvod vody, ty jsou ale tak mělké, že i malá letní sprška udělá z prostranství brouzdaliště. No hlavně, že je z toho patrný umělecký záměr…

Stadion Strahov

To je takhle člověk na Andělu a potřebuje na Petřiny. Mohl by jet metrem s přestupem, ale proč by to dělal, vždyť tu je přímý autobus - linka 191. Stačí nasednout a jedem. Po chvíli se vykodrcáte nad město, stačí projet kolem stadionu a… “Tento autobus končí jízdu ve stanici Stadion Strahov.” !!!

Znovu a znovu se nechám napálit, zapomenu si zkontrolovat, kde má můj spoj konečnou, a pak se zbytkem nešťastníků zoufale trčím u té polorozpadlé železobetonové hrůzy, dokud nepřijede další 191. Proč dobrá polovina autobusů končí právě tady?! Vždyť to tu musí lézt na nervy i autobusákům, kteří si tu po šichtě nemají ani kde dát kafe nebo párek v rohlíku!


 

Cyklostezka sebevrahů z Tróje do Roztok

Občas si jdu zabruslit na inlinech do Tróje. Poměrně nově zrekonstruovaná spojnice z Tróje do Roztok je skvělé místo pro aktivní odpočinek. Obzvlášť pro bruslaře, kterým nedělá problém názorně předvést nohama, jak se plete Vánočka ze šesti copů. Na méně zdatné tu ale číhá jedno nepříjemné překvapení. Když jedete od přívozu směrem do Roztok, hned za psím útulkem narazíte na kopeček dolů. Prudký kopec. Krpál. Navíc v ostré zatáčce. Zkrátka tobogán, akorát bez vody, která na vás číhá asi dva metry od srázu v korytě Vltavy...

Za zatáčku samozřejmě vidět není, takže nezbývá, než vyrazit naslepo. Bohužel neumím brzdit, takže po prvním metru mám hrdlo stažené na maximum a druhý konec trávicí soustavy naopak povážlivě uvolněný. Až jednou budou hledat jméno pro tenhle úsek, ať se na mě obrátí, sprostých slov znám dost. Třeba tu časem udělají zábradlí, nebo se já budu muset naučit brzdit na bruslích… No, to zábradlí by postavili určitě dřív.


 

Jaká místa v Praze žerou vás? Napište nám o nich!