CityBee

Vernisáž: ST 28. 6. 2017 v 17 h, Galerie Hollar
Kurátor výstavy: Pavel Sivko
Doba trvání výstavy: 29. 6. – 16. 7. 2017
Doprovdný program: ST 12. 7. 2017 v 17 h – komentovaná prohlídka a setkání s některými autory

Vystavující autoři:
Jiří Altmann, Milan Bauer, Libor Beránek, František Flašar, Eduard Halberštát, Xénia Hoffmeisterová, Jan Holoubek. Vojtěch Hrubant, Václav Kabát, Zdena Kabátová-Táborská, Bedřich Kocman, Ivo Křen, Ondřej Michálek, Pavel Piekar, Dana Puchnarová, Lucie Raškovová, Jiří Slíva, Jan Šafránek, Marie M. Šechtlová, Jana Šindelová, Hana Šuranská

Říká se, že člověk, který byl líný chodit, vymyslel kolo.
Zajímavá činorodá lenost…
Snad to nebyla jen lenost, kvůli které člověk sestrojil první stroje. Snad si chtěl usnadnit život, a tak nahradil strojem těžkou práci.
Stroj byl vynalezen, ale jediná síla, která ho musela dát do pohybu, byl zprvu zase jen člověk. A že se někdy nadřel, aby svůj stroj dal do pohybu! Naštěstí člověka postupně nahradil vůl, kůň, osel, a tak dále. Dodnes hořekujeme nad těžkou prací. Říkáme: „To by nevydržel ani kůň!“ „Takovou dřinu by dělal jen vůl!“ Nakonec došlo i na osla…

Síla zvířete byla nahrazena silou vodní, silou parní, energií elektrickou, jadernou – už není problém stroj rozpohybovat, aby pracoval. Od jednoduchých mechanismů se staletími člověk propracoval ke strojům složitým. Přesto se musím vrátit na začátek: člověk je sice nahrazován stroji, přesto mám pocit, že jsme si život příliš nezjednodušili, a pokud ano, tak jen částečně. Na druhé straně je v současnosti všechno daleko komplikovanější.

Podíváme-li se na postupný vývoj techniky, můžeme říct, že z pohledu umělce jde o fantastickou skrumáž navzájem propojených segmentů různých tvarů. Umělce vzrušuje ona bizarnost spojení a propojení hřídelí, koleček, osiček, táhel, vahadel, západek, pružin, pérek a ozubených soukolí. Jen si vzpomeňte, kolik vyrobených perpetum mobile zklamalo, ale přesto před námi ty nakreslené stroje ožívají, stačí jim jediný pohled, první impuls… a běží, pořád běží!

Na této výstavě uvidíte grafiky a na nich stroje, které jezdily, létaly, pohybovaly se. Najdete tu i určitou nostalgii po době, kdy tyto mechanismy začínaly fungovat, kdy se poprvé daly do pohybu – jako kdybychom stále záviděli lidem, kteří poprvé spatřili automobil či balón.

Vedle toho jsou zde i stroje, podobné oněm kresbám perpetum mobile, které jsou zcela vymyšlené a čekají, až je někdo uvede do pohybu vlastní fantazií.
Říká se, že co je funkční, je také krásné. My ovšem víme, že fungují i věci ošklivé. Naštěstí ve vymyšleném světě jsou všechny stroje krásné, protože jejich funkčnost nikdo příliš nezkoumá. Přesto mohou být inspirací pro stroje a techniku teprve vznikající. A pokud se inspirací nestanou, přesto setrvají v naší fantazii. I nad tou nefunkčností se budeme stále usmívat, a tento úsměv nám na tváři zůstane. To není málo…